Vittoria

Můj odraz v zrcadle působil dostatečně klidně, ale stále jsem cítila přetrvávající stopy Danteho polibku, zbytek tepla, které po sobě zanechal, když odcházel. Bylo zvláštní, jak jeho přítomnost dál visela ve vzduchu i poté, co pokoj pohltilo ticho.

Stáhla jsem si vlasy dozadu, odhrnula prameny z obličeje a zapnula sponu na halence. Ráno mělo být všední. Tiché. Soustředěné. Ale i když jsem