Vittoria

Kouř na mně ulpíval ještě dlouho poté, co jsem z místa neštěstí odjela.

I když mi záchranář ošetřil škrábanec na rameni a studená dezinfekce mi propálila kůži, pach ohně, ohořelého dřeva a železa odmítal zmizet. Seděl mi v plicích, těžký, a neustále mi připomínal, jak málo chybělo, abych z toho skladu už nikdy nevyšla živá.

Zev seděl naproti mně v salonu sídla, paži zavázanou, pohled nepř