Dante

Zasedací místnost byla prosycená napětím a horkou kávou, ztěžklá tichem a neventilovaným vztekem. Cassian seděl v čele mohutného dubového stolu a bubnoval prsty do hladkého povrchu v tom nesnesitelně pomalém, rozvážném rytmu, který značil, že je hluboce ponořený do myšlenek. Marcello se rozvaloval po jeho levici, navenek naprosto klidný, ale s oním povědomým zábleskem hněvu v očích, který zr