Vittoria

Vzduch páchl benzínem a ocelí. Ten pach, který mi dříve vždy připomínal válku —, mi teď připomínal spravedlnost.

Stála jsem po boku Zeva v matně osvětlené místnosti, kterou jsme proměnili v dočasnou velitelskou základnu. Stůl mezi námi pokrývaly mapy, plány a obrazovky. Prsty jsem přejížděla po červených značkách, jež jsme udělali na fotografii Bastianova sídla. Každý kroužek představoval