Vittoria

Město za okny Danteho střešního bytu působilo v noci mírněji, jako by se všechen denní shon rozpustil a ve svitu pouličních lamp zkrotl do tiché něhy. Za skleněnou stěnou se panorama třpytilo jako živý obraz. Hučení aut tam dole znělo vzdáleně a tlumeně.

Seděla jsem schoulená na pohovce, ztracená v jedné z Danteho obřích košil, nohy bosé a zastrčené pod sebou. Z látky slabě vyzařovala jeh