Vittoria

Už jsem byla zpátky na svém sídle. Noc jsem strávila v rezidenci De Leoneových, ale sotva svítalo, odešla jsem – byla jsem příliš rozzuřená, než abych tam dokázala zůstat.

Fotografie ležela na stole mezi šálky s kávou jako rána, která se odmítá zahojit. Nespala jsem. Pokaždé, když jsem zavřela oči, viděla jsem znovu její tvář – tvář mé matky, pohublejší, starší, ale nezaměnitelně její.

By