Vittoria

Zev má ten pohled.

Ten, který nasazuje jen tehdy, když se všechno rozpadá na kusy a on se to ze všech sil snaží udržet pohromadě kvůli mně.

Sotva jsme se vrátili z předávky zbraní, už mě odchytává pod schodištěm a zastavuje mě dřív, než stihnu vystoupat do své soukromé pracovny.

„Šéfová,“ řekne tiše, jako by se vzduch kolem nás mohl roztříštit, kdyby promluvil příliš nahlas.

Zastavím se.