Dante

Telefon zavibroval na mahagonové desce mého stolu – byl to ostrý zvuk, dost prudký na to, aby mě vytrhl z otupělosti, o které jsem ani nevěděl, že v ní vězím. Bez nadšení jsem sklopil zrak a čekal další zprávu od svých lidí, další podrobnost o Hectorovi, nebo možná další varování před Zarkovými machinacemi.

Ale nebylo to nic z toho. Byla to ona.

Vittoria.

Její jméno tlumeně zářilo na displej