Dante

Cesta do nemocnice byla jen rozmazanou šmouhou červených světel a kvílení sirén. V hrudi jsem měl těsno, čelisti zaťaté, každý sval napnutý jako pero připravené prasknout. Nevnímal jsem řidičova slova, neslyšel provoz, nevšímal si města, které se kolem mě míhalo. Existovalo jen jediné: Cassian.

Dveře se rozlétly a byli jsme uvnitř. Lékaři se rychle pohybovali, přístroje pípaly, sestry kličko