Vittoria

Temnota na mě doléhala v hustých, dusivých vrstvách.

Žádné světlo.

Žádný zvuk.

Žádné vnímání času.

Jen bolest rozkvétající za očima a tupé hučení v uších.

Můj první nádech chutnal po prachu a vlhkém betonu. Druhý pálil. Třetí přišel se zjištěním, že mám ruce svázané za zády – hrubý provaz se mi zařezával do zápěstí, ne dost těsně, aby mi ublížil, ale dost na to, aby mě udržel v podřízenos