Dante

Odtud shora to vypadalo jinak.

Nebylo to nebezpečné.

Nevypadalo to jako bojiště.

Ani jako místo postavené na krvi, dohodách a moci.

Vypadalo to… klidně. Měkce. Téměř něžně.

Světla střešního salónku soukromého klubu se odrážela v tmavých sklech mrakodrapů, za mými zády doznívala hudba v hlubokém, stálém rytmu a teplý vánek mě hladil po šíji. Ten druh vánku, který v sobě nesl slabou vůni citru