Vittoria

Ráno přišlo tiše, jako by se bálo mě polekat.

Průsvitnými závěsy svatebního apartmá pronikalo bledé světlo, dotýkalo se lemů hedvábí a krajky, líbalo zrcadlo ve zlatém rámu a zachycovalo se v malých křišťálových flakoncích parfémů vyrovnaných na toaletním stolku. Svět venku byl nezvykle nehybný. Dokonce i vzdálený hluk města působil utlumeně, jako by i ono chápalo, co dnešní den znamená.