Dante

Hluk noci dozníval v několika vlnách.

Smích splynul s hudbou. Hudba s hlasy. Hlasy s ozvěnami nesoucími se kamsi za zdi panství. Dokonce i šumění šampaňského jako by ztichlo, jako by i ono mělo k této chvíli úctu a ustoupilo do ticha.

Zůstala jen ona.

Vittoria.

Moje žena.

To slovo mělo svou váhu. Ne váhu prstenu, papíru nebo manželských slibů pronesených pod bílými květy, ale ten druh tíhy,