Carmela

Nejdřív si všimnu toho ticha.

Ne takového toho prázdného ticha, a dokonce ani ne toho těžkého, ostražitého ticha, které obvykle prostupuje pozemky De Leonových, nýbrž ticha hutného a tlumeného, jako by byl celý svět zavinutý do bavlny. Chvíli ležím v polospánku a poslouchám. Žádný hukot motorů ze silnice. Žádný křik. Jen tiché hučení topení a pravidelný zvuk Cassianova dechu vedle mě.

Dřív