Carmela

Otcův hlas zůstává stejný.

Je to to úplně první, čeho si všimnu, když vstoupím do jeho pracovny: stejný rytmus slov, stejné promyšlené odmlky, které mají posluchače přimět přistoupit blíž a připomenout mu, aby s každou větou počítal s háčkem na cenovce. Vzduch v místnosti páchne starou kůží a něčím hořkým, všechny závěsy jsou navzdory denní době neprodyšně zatažené. Působí menší než dřív,