Vittoria

Sídlo voní rozmarýnem, citrusy, čokoládou a pečeným kuřetem a něčím hřejivým, co se usazuje hluboko v hrudi.

Vánoce.

Ne ty hlučné, třpytivé, které si vynucují pozornost – ale ty tiché. Takové, jež žijí v tichém smíchu nesoucím se chodbami, v měkkých krocích, v tichém šumu bezpečí, které jsme si konečně vybojovali.

Stojím s Chiarou u kuchyňského ostrůvku s vyhrnutými rukávy a mouka poprašu