Dante

Únor se nad panstvím usazuje jako tichý příslib.

Ne ten kousavý, zuřivý prosincový chlad. Ani chaos sirén, krve a sněhu. Tohle je mírnější. Takový druh zimy, který přetrvává v ránech, drží se okenních tabulek a zvolna taje pod bledým sluncem.

Probouzím se dřív než Vittoria.

Chvíli jen tak ležím a dívám se na ni.

Vlasy má rozprostřené po polštáři, tmavé a hebké, řasy jí spočívají na tvářích.