Dante

Marcello se láme smíchy, ještě než stihnu doříct větu.

„Myslím to vážně,“ řeknu mu, opřu se do křesla a sjedu ho pohledem. Upřímně, jestli toho nenechá, asi po něm něčím mrštím.

„Zníš vážně,“ culí se. „V tom je právě ta potíž.“

Cassian se ani neobtěžuje zvednout oči od telefonu, ale koutky úst mu nepatrně cuknou.

„Nech ho mluvit,“ zamumlá Cassian. „Tohle bude dobré.“

Jen si povzdechnu a přej