Vittoria

Dveře za mnou tiše cvakly.

Nepatrný zvuk, ale stačil k tomu, aby řekl: Jsi doma.

Sídlo kolem mě tiše hučelo tou neustálou energií, která znamenala rodinu, obchody a stovky příběhů vepsaných do zdí. Pomalu jsem vydechla a pokusila se zahnat uzel napětí v ramenou. Dante už byl v obývacím pokoji a pohled, který na mě vrhl — pevný, temný, hotový rozhovor obsažený v pouhých očích —, řekl víc n