Vittoria

Slunce zapadlo. Dům se nořil do ticha. Světla se jedno po druhém rozsvěcela. Vzduch chladl. Lidé mluvili jen polohlasem.

Stála jsem před zrcadlem a upravovala si náušnici. Dívala jsem se na odraz pokoje za sebou. Dante se opíral o dveře se založenýma rukama. Vypadal naprosto uvolněně, což bylo zvláštní, vzhledem k tomu, že právě souhlasil s hlídáním dvou nemluvňat.

„Vypadáš, jako bys čeka