Pohled Luminy

„Mám dokonalé řešení našeho problému.“ Harper vejde do mé ložnice a mezi ukazováčkem a prostředníčkem drží elegantní černou kreditní kartu. Na rtech jí pohrává poťouchlý, vítězoslavný úsměv.

Zírám na ten kousek plastu v její ruce. Zítra mám sedmnácté narozeniny. Je to pro mě významný milník, který mě posouvá o další rok blíž k vytouženému cíli: dovršit osmnáct let, probudit svou vlčici a najít svého osudového druha. Jakožto dcera bety smečky Obsidiánového trnu považuji smečku a rodinu za všechno. Celý život jsem sledovala, jak můj otec jedná s matkou jako s královnou. Je to obávaný válečník, hned po alfovi druhý nejmocnější, a přesto na ni v životě nezvýšil hlas. V koutku duše chovám tajné přání najít druha, který by mě miloval se stejnou neochvějnou oddaností.

Moji dva starší bratři, Corbin a Declan, v sobě mají stejnou vzácnou vlastnost. Corbinovi je devatenáct a jednou převezme titul bety, zatímco osmnáctiletý Declan je neohrožený válečník. Oba dva mě až směšně úzkostlivě ochraňují a nespustí ze mě oči. A co je ještě důležitější, oba čekají na své pravé družky. Odmítají střídat holky, což je mezi samci ve smečce naprostá vzácnost – ti totiž od svých budoucích družek často očekávají čistotu, zatímco sami žijí jako toulaví psi.

A pak je tu Kaelen.

Kaelen je Corbinův nejlepší kamarád, Harperin starší bratr a budoucí alfa naší smečky. A také kluk, kterého už léta tajně miluji. Posledních šest měsíců byl pryč, procházel vyčerpávajícím výcvikovým táborem pro alfy kilometry daleko od našeho území. Jeho nepřítomnost způsobila, že mě u srdce bolelo ještě víc. Tolik si přeji, aby byl mým druhem právě Kaelen. Zákony našeho druhu však stanoví, že to s jistotou nezjistím dříve než v den svých osmnáctých narozenin, což mě odsuzuje k trýznivému čekání.

„Harper, neříkala ti snad luna Nadine výslovně, že ti na mou oslavu žádné nové šaty nekoupí?“ Založím si ruce na prsou a povytáhnu obočí na svou nejlepší kamarádku.

„To sice říkala. Jenže táta nemá ani tušení, že to řekla.“ Harper vyhodí kartu do vzduchu a obratně ji chytí.

„Budeš mít strašný průšvih. Tak pojď.“ Popadnu kabelku.

Sejdeme po schodech do obrovské kuchyně v sídle naší smečky. Máma stojí u žulového ostrůvku a krájí zeleninu na mou narozeninovou večeři. Má dlouhé blond vlasy a jasně modré oči, což je naprostý protiklad k mým havraním vlasům a smaragdově zeleným očím. Tmavé vlasy jsem zdědila po otci, ačkoli jeho oči jsou čokoládově hnědé.

„Tady je ta moje oslavenkyně. Nemůžu uvěřit, že mému nejmladšímu štěněti bude zítra sedmnáct.“ Máma odloží nůž a utře si ruce do utěrky. V očích se jí zatřpytí nevylité slzy.

„Mami, prosím tě, nebreč. Chováš se, jako bych zrovna našla druha a balila si kufry na druhý konec země.“ Vklouznu do její otevřené náruče a nechám se unést jejím hřejivým objetím.

„Jen nemůžu uvěřit, jak rychle rosteš.“ Odtáhne se a pohladí mě po tváři. Pak stočí pohled k Harper a podezíravě přimhouří oči. „Co vy dvě pečete?“

„Jedeme s Harper do nákupního centra vybrat šaty na zítřejší oslavu,“ odpovím co nejnenuceněji.

Máma povytáhne obočí. Když luna Nadine vyhlašovala zákaz nákupu nových šatů, stála přímo vedle ní.

„Táta mi půjčil kartu,“ prohodí Harper s lhostejným pokrčením ramen.

Máma se tiše zasměje a zavrtí hlavou. Sáhne do kapsy a podá mi svou vlastní kreditku. „Užijte si to. A buďte doma včas na večeři.“

Zadními dveřmi vyjdeme do teplého odpoledního slunce. Výcviková pole leží jen pár set metrů odtud a vzduchem se nese řinčení a dusot bojujících válečníků.

„Kam se vy dvě plížíte?“ Corbin k nám přibíhá přes trávník. Na sobě má jen šedé basketbalové kraťasy, hruď se mu divoce zvedá a leskne se čerstvým potem.

Koutkem oka pohlédnu na Harper. Doslova na něj zírá s otevřenou pusou. Už léta je do mého bratra po uši zamilovaná, což mi rve srdce. Až jednou najde svého pravého druha, tyhle city vyblednou v pouhou vzpomínku. Do té doby však zůstává beznadějně upnutá na kluka, který je skálopevně odhodlaný počkat si na svou osudem předurčenou dívku.

„Jedeme do obchoďáku sehnat šaty na zítřejší večer.“ Postavím se před Harper, abych jí zastínila výhled.

„Fajn. Jeďte opatrně. Až tam dorazíte, napiš mi, a napiš mi i ve chvíli, kdy budete na cestě zpátky.“ Corbin si hřbetem zápěstí otře čelo.

Protočím panenky nad tím, jak mě neustále střeží.

„To jsi právě protočila panenky jen proto, že se bojím o bezpečí své malé sestřičky?“ Corbin ke mně přistoupí blíž a v očích mu zajiskří šibalský plamínek. Široce rozpřáhne ruce a hrozí, že mě uvězní v propoceném objetí.

„Ani na to nemysli, že by ses mě dotkl. Jsi nechutně zpocený.“ Uskočím dozadu a nastavím dlaně jako štít.

Corbin zakloní hlavu a hlasitě, z plna hrdla se rozesměje. S Harper sprintujeme k mému autu a necháváme ho pochechtávat se na trávníku.

Místní nákupní centrum praská ve švech pod náporem víkendových zákazníků. Trávíme hodiny probíráním stojanů ve všech luxusních buticích. Harper vyzkouší tucet modelů, než se rozhodne pro zářivě tyrkysové šaty, které dokonale ladí s její divokou povahou. Já prohrabávám nekonečné řady ramínek, dokud nenarazím na ty pravé. Jsou to úchvatné fialové šaty v délce do půli stehen. Látka obepíná každou křivku mého těla, zvýrazňuje pas i boky, aniž by působila lacině nebo příliš vyzývavě. Doplním je jednoduchými lodičkami. Do sídla smečky se vracíme vítězoslavně s taškami v rukou, přesně včas na velkou rodinnou večeři.

Následující večer v mé ložnici panuje elektrizující atmosféra.

„Do prdele, Lumino. V těch šatech vypadáš neuvěřitelně žhavě.“ Harper mě obchází a hodnotí, jak fialová látka sedí. „Sedni si. Udělám ti vlasy a make-up.“

Usadím se před toaletním stolkem. Harper předvede své kouzlo a upraví mé dlouhé černé vlasy do elegantních, volných vln, které mi splývají po odhalených zádech. Líčení nechává jemné, přesně tak, jak to mám ráda – nanese mi dokonalé oční linky a přetře rty lesklým růžovým balzámem.

O dvacet minut později scházíme po velkolepém schodišti a míříme k tanečnímu sálu smečky. Těžké dubové dveře jsou dokořán a do chodby proudí teplé žluté světlo a hlasitá hudba. Místnost je od podlahy ke stropu zaplněná členy smečky Obsidiánového trnu i zástupci několika spojeneckých smeček. Vzduchem se nese smích a cinkání skleniček.

„Tady je! Moje princezna.“ Táta mě zahlédne z druhého konce místnosti a dlouhými, ráznými kroky překoná vzdálenost mezi námi. Než se stihnu vzpamatovat, obemkne svými mohutnými pažemi můj pas a v obřím medvědím objetí mě zvedne z mramorové podlahy.

„Tati, ztrapňuješ mě před všemi,“ směju se a opírám se dlaněmi o jeho široká ramena.

„Mým úkolem je ztrapňovat tě a odhánět všechny otravné kluky.“ Opatrně mě postaví zpátky na nohy a vlepí mi pevnou pusu na čelo.

Jakmile otec ustoupí, vystřídá ho máma a sevře mě do vlastního, kosti drtícího objetí.

„Všechno nejlepší k narozeninám, Lumino.“

Otočím se a vidím, jak k našemu hloučku přichází alfa Garret s lunou Nadine. Alfa se vřele a hrdě usmívá.

„Dnes večer ti to neobyčejně sluší, Lumino.“ Luna Nadine ke mně natáhne ruku a stiskne mi dlaň.

„Děkuji vám oběma. Děkuji, že jste pro mě uspořádali tak úžasnou oslavu.“ Zářivě se usměji.

Pronikavý pohled luny Nadine se vzápětí stočí k mé nejlepší kamarádce. Očima sjede zářivě tyrkysovou látku odshora dolů. „Harper, jsou to nové šaty?“

Harper pomalu přikývne. Vedle ní stojící alfa Garret se naprosto zmateně zamračí – o dřívějším nařízení své ženy očividně neměl ani tušení.

„Vypadáš nádherně, Harper. Zítra si ale spolu velmi vážně promluvíme o tom, jak zneužíváš otcovy neschopnosti říct ti ne, abys obešla má pravidla.“ Luna nasadí křečovitý, nekompromisní úsměv.

Harper znovu přikývne, blížící se trest ji nechává naprosto chladnou. Chytí mě za zápěstí a rázně mě odtáhne pryč od dospělých, přímo doprostřed přeplněného tanečního parketu.

„Říkala jsem ti, že tě načapá. Jsi mrtvá,“ směju se přes dunivé basy hudby.

„Kázání i zaracha zvládnu. Za to, abych si tohle mohla vzít na sebe, to rozhodně stálo.“ Harper se zatočí a nechá tyrkysovou sukni zavířit.

„Čemu se tak směješ, slečinko?“

Bratrův hlas poznám okamžitě. Otočím se, abych Corbinovi uštědřila nějakou jízlivou odpověď, ale slova mi uvíznou v hrdle. Přímo vedle něj totiž stojí Kaelen.

Bere mi dech. Šest měsíců intenzivního fyzického drilu mu rozšířilo ramena a vykreslilo rysy jeho čelisti do ostrých, neúprosných úhlů. Má na sobě přiléhavou černou košili, která se mu napíná na hrudi. Ve chvíli, kdy se jeho pohled střetne s mým, jeho strnulým tělem viditelně projede záchvěv. Oči mu ztmavnou a promění se v hlubokou, nečitelnou bouři emocí. V břiše se mi divoce sevře žaludek.

„Harper má u luny průšvih,“ vyhrknu ze sebe a hlas mi přeskočí do příliš vysokého tónu.

„Takže se koukám za dobu mé nepřítomnosti vůbec nic nezměnilo.“ Kaelen se na mě upřeně dívá a jeho hlas je hluboké, chraplavé zavrčení, ze kterého mi po zádech přeběhne mráz.

„Sklapni, Kaelene. Chceme tancovat. Žádný kluk k nám nepřijde, když se nad námi tyčí naši obří bráchové.“ Harper je začne rukama odhánět.

V Kaelenově hrudi temně, varovně zavibruje zavrčení. Corbin trhne hlavou k nejlepšímu kamarádovi a zmateně svraští obočí.

„Má pravdu, Kaelene. Pojďme k baru. Ať se holky baví – ale ne moc.“ Corbin se zasměje, naprosto netečný k těžkému napětí, které mezi mnou a Kaelenem visí. Bratr mě krátce obejme, pak plácne Kaelena po rameni a odvádí tyčícího se budoucího alfu k pití.

S Harper se poddáme rytmu a protančíme tři písničky v řadě. Světla mírně pohasnou. Rychlé tempo utichne a vystřídá ho pomalá, romantická melodie. Páry se dávají dohromady a tisknou se k sobě pod třpytivým křišťálovým lustrem.

Někdo se mi lehce dotkne ramene. Otočím se a spatřím Damona, jak se na mě usmívá. Je to náš spolužák, vysoký a nepopiratelně pohledný, ale nevyvolává ve mně ani zlomek toho vzrušení, které cítím ke Kaelenovi.

„Všechno nejlepší k narozeninám, Lumino. Vypadáš úchvatně.“ Damon se usměje.

„Děkuju, Damone.“ Mírně ustoupím a snažím se udržet si zdvořilý odstup.

„Napadlo mě, jestli bys nechtěla tančit.“ Natáhne ke mně ruku.

Horečně přemýšlím o nějaké výmluvě. Než však stačím zformulovat zdvořilé odmítnutí, vloží se do toho Harper.

„Hrozně ráda si s tebou zatancuje, Damone.“ Harper mě prakticky strčí dopředu.

Střelím po Harper spalujícím pohledem a v duchu jí slibuji pomalou a bolestivou smrt. Ví moc dobře, že ke členovi smečky nemohu být nezdvořilá, a ví, že nechci dávat Damonovi falešné naděje.

„Moc ráda,“ nasadím křečovitý úsměv.

Damon vstoupí přímo do mého osobního prostoru. Pevně mi položí velké dlaně na boky a přitáhne si mě blíž. Zaváhám, pak zvednu ruce a lehce je opřu kolem jeho krku.

Vtom vzduch za mými zády prořízne hromové, morkem kostí otřásající zavrčení.

Čirá síla toho zvuku okamžitě umlčí veškeré hovory v naší části sálu. Ztuhnu a dech se mi zadrhne v hrdle. Prudce se otočím.

Kaelen si k nám razí cestu se smrtící ladností vrcholového predátora. Oči má temně černé. Teplý oříškový odstín zmizel, pohlcený surovou, majetnickou zuřivostí jeho vnitřního vlka. Hruď se mu divoce zvedá pod těžkým, trhaným dechem a ruce má po bocích zaťaté v pěst.

„Kliď se do prdele od mojí družky, Damone,“ vyštěkne Kaelen a z jeho hlasu odkapává smrtící dominance.

Mozek mi přestane fungovat. Zírám na jeho mohutnou postavu a váha jeho slov se mi donekonečna ozývá v uších. Družka. Já jsem Kaelenova družka. Do mých osmnáctých narozenin sice zbývá ještě celý rok, ale jeho vlk to ví. Jeho vlk si mě právě přivlastnil před zraky poloviny smečky.

Harper vedle mě pronikavě zaječí ryzím nadšením.

Damon klopýtne dozadu a kvapně zvedne ruce na znamení kapitulace. Kaelen ho ani nepoctí druhým pohledem. Překoná zbývající vzdálenost a drsně si mě vtáhne do svého pevného, neústupného objetí.

Má vlčice se ještě neprobudila. Nedokážu vědomě vnímat jeho pach, ale vteřinu poté, co jeho hruď narazí do mé, každým centimetrem mé kůže projede prudká exploze žáru a statické elektřiny. Nervy mi vzplanou plamenem. Tohle je skutečné.

Kaelen okamžitě skloní hlavu. Zaboří obličej hluboko do citlivého záhybu mého krku a nosem se otře o můj splašený tep. Zoufale, lačně nasává mou vůni a jeho silné paže mě tisknou k tělu jako v ocelových kleštích. Srdce mi divoce buší do žeber ve zběsilém rytmu nevěřícnosti a nezměrného štěstí. Nemožné se stalo skutečností. Zůstanu ve své milované smečce, oficiálně spojená s klukem, kterého už tolik let bezmezně miluji. Pevně sevřu látku jeho košile, kotvím se v něm, zatímco hudba kolem nás nerušeně hraje dál.