Znovu se ušklíbl, zatímco se mu ve tváři mihl stín bolesti. „Ty tomu nerozumíš!“

Jenže já rozuměla. Člověk, který má v srdci jen temnotu a samotu, se neudrží slunečního svitu, ani když slunce vyjde. Nedokázal mě nechat jít ne z lásky, ale protože měl pocit, že budu jako babička. Že ho nikdy nevyženeme, bez ohledu na to, jak opovrženíhodně se zachová. Dům v provincii T pro něj navždy zůstane domove