Chytil mě za zápěstí a stáhl mě zpátky na postel. Věnoval mi odhodlaný pohled a zeptal se: „Trápí tě to pořád?“

Jeho otázka mě zarazila. „Trápí?“

„To moje zranění.“

Sklopila jsem hlavu a tiše se uchechtla. Zavrtěla jsem hlavou a odpověděla: „Ne, Tristane. Zda žiješ, nebo umřeš, už se mě vůbec netýká.“

Věděla jsem, že ho ta slova rozzuří a vyvolají hádku.

A přesto jsem je vyslovila.

Dlouho na mě zí