„Vždyť jsme zrovna jedli,“ namítla jsem. Bylo krátce po poledni a my měli po obědě.

Povytáhl obočí: „Tohle považuješ za oběd?“

Jeho otázka mě umlčela. Sevřela jsem rty a zamyslela se: „Teď mě vůbec nic nenapadá.“

Auto projíždělo centrem města. Na ulici byla cukrárna, před níž stála dlouhá fronta.

Zvídavě jsem se zeptala: „Mají to tam dobré? Stojí tam tolik lidí.“

Dominic střelil pohledem do strany