„Ještě jsi neskončila v práci?“ Jeho hlas zněl klidně a bez emocí.

Ani jsem o té otázce nepřemýšlela a jen jsem neurčitě zamručela. Mimochodem jsem pohlédla na hodiny a uviděla, že už je šest večer, což znamenalo konec pracovní doby.

„Dneska musím dělat přesčas. Co se děje?“ Zítra jsem musela odjet do města V, a tak jsem se potřebovala ujistit, že je všechno v pořádku.

Uklidila jsem spisy na stole