Odtáhl mou přikrývku, až mě sluneční světlo na okamžik oslepilo.

Zamračil se a zeptal se: „Snažíš se udusit?“

Neměla jsem náladu s ním mluvit. „Tristane, to ze sebe nemůžu ani dostat své pocity? Vzal jsi někdy vůbec ohled na to, jak se cítím?“

Svraštil obočí a zeptal se: „Není ti dobře?“

Měla jsem chuť ho uškrtit. „Copak to necítíš?“ procedila jsem vztekle mezi zuby.

Zamračil se ještě víc. „Pojede