Když jsme přistáli zpátky doma, nevěděla jsem, co mám cítit. Ani kvůli jarnímu vzduchu, který mi ulpíval na kůži. Ani kvůli nabalzamovanému tělu Blaire, které čekalo na vyzvednutí v nákladovém terminálu. Vlastně jsem si byla jistá, že v téhle chvíli jsem už příliš otupělá, než abych dokázala cokoli zpracovat. Byli jsme takoví všichni. Bylo to patrné už během letu, při němž nikdo z nás nepromluvil