MAEVIA

Dolní síň byla téměř prázdná, když jsem se posadila k jídlu. Nad dlouhým dřevěným stolem hořela jediná lucerna a vrhala na kamennou podlahu matnou záři. Služebnictvo už mělo po večeři a zbylo jen pár porcí odložených stranou pro ty, kdo přijdou pozdě.

Seděla jsem sama s miskou dušeného masa a kusem chleba.

Jídlo chutnalo mdle, ale nutila jsem se jíst pomalu. Cítila jsem se slabší než obvykl