MAEVIA

Dlouho poté, co se osazenstvo domu uložilo ke spánku, jsem zůstávala vzhůru a na hrudi mě tížil neklid. Vzpomínka na Torinovu ruku svírající mé zápěstí a vztek v jeho očích mě odmítaly opustit.

Seděla jsem na okraji postele s oběma rukama ochranitelsky položenýma na břiše. Každé lehkovážné rozhodnutí s sebou nyní neslo následky přesahující můj vlastní život.

Pevnost kolem mě ztichla.

Venku