MAEVIA

Ztuhla jsem na prahu alfových komnat, tep mi bušil tak prudce, až přehlušoval veškeré myšlenky. Vůně, která mě zasáhla, patřila Torinovi a Vaně – byly propletené tak silně, že má vlčice zareagovala dřív, než jsem stačila své tělo přinutit ke klidu.

Místnost osvětlovalo několik planoucích luceren u stěn. Po podlaze se natahovaly stíny a pach kolem mě se svíral jako past.

Má vlčice se mi nekl