MAEVIA

Torinovy paže mě ve věžní komnatě stále svíraly. Jeho stisk na mých zádech a ramenou nepovoloval. Cítila jsem tlak jeho alfy skrze pouto, jež nás dosud spojovalo.

Objetí jsem neopětovala. Ruce mi zůstaly podél těla. V jeho sevření jsem stála strnulá.

V místnosti kolem nás panovalo ticho. Kamenné zdi neodrážely žádný jiný zvuk než náš dech. Úzkým oknem pronikal do komnaty jen tenký pruh denn