MAEVIA

Když Torin odešel, seděla jsem na posteli v odpočinkové komnatě. V místnosti panovalo ticho, přerušované jen slabým praskáním plamene v lucerně. Tělo jsem měla vyčerpané, ale spánek nepřicházel.

Slabost z dřívějška mi stále vězela ve svalech. V žaludku mě tížila tupá nevolnost, která ne a ne ustoupit. Každý pokus zavřít oči skončil během několika vteřin.

Za zdmi komnaty pevnost stále žila.