MAEVIA

Dveře se za mnou s tichým cvaknutím zavřely. Na okamžik v místnosti zavládla naprostá tma. Oči si pomalu přivykaly, zatímco z chodby venku dál doléhal zvuk kroků.

Pak se u protější zdi rozsvítila jediná lampa. Tlumené světlo odhalilo muže stojícího vedle dveří.

Dane.

Okamžitě jsem ho poznala.

„Ty,“ řekla jsem.

Krátce přikývl.

„Ano.“

Překvapení trvalo jen vteřinu.

„Vtáhl jsi mě sem.“

„Ano.“