MAEVIA

Služební chodba, kterou mě Leon nasměroval, ústila do úzkého dvora za šlechtickým klubem.

Zadní vchod byl tichý a ve srovnání s hlavní bránou jen chabě osvětlený. U zdi hořela jediná lucerna a vrhala na kamennou zem slabé světlo.

Vyšla jsem ven a nechala dveře za sebou zavřít.

Několik vteřin jsem stála bez hnutí.

V nočním vzduchu byl cítit slabý pach nedaleké říční čtvrti. Z hlavní cesty se