MAEVIA

Ve chvíli, kdy jsem vstoupila na nádvoří, spatřila jsem Torina u kašny pod světlem pochodní; jeho vysoká postava se zřetelně rýsovala proti kamenné zdi za ním.

Okamžitě jsem se otočila.

Neměla jsem v úmyslu s ním mluvit.

„Maevio.“

Jeho hlas prořízl nádvoří dřív, než jsem stihla dojít ke vchodu do budovy.

Ignorovala jsem ho a zrychlila krok směrem k chodbě vedoucí dovnitř.

Pevněji jsem sev