MAEVIA

V bytě se po mých posledních slovech rozhostilo ticho. Podlahu v místech, kde kdysi stával jídelní stůl, pokrývaly třísky a polámané dřevo.

Střepy rozbitého skla se matně třpytily ve světle lucerny a potrhané zbytky mých nástěnných koberců bezvládně visely podél kamenné zdi.

Torin se ani nepohnul. Stál u dveří a sledoval mě, jako by čekal, co dalšího se mezi námi zlomí.

Ignorovala jsem ho.