TORIN

Domluvila a mezi námi u stolu se rozhostilo ticho. Sledoval jsem, jak sklopila zrak k talíři, aniž by se znovu dotkla jídla.

Její odtažitost působila záměrně a dráždila mě víc než otevřený hněv. Už jsem své chování upravil, a přesto se chovala, jako by se nic nezměnilo.

„Musíš jíst.“

Nepodívala se na mě.

„Popel mé matky je důležitější než tohle jídlo,“ odpověděla.

Zatnul jsem prsty do hrany