TORIN

Vešel jsem do komnaty a zavřel za sebou dveře.

Vanya klečela vedle rozbitého zrcadla a po kamenné podlaze i ložním prádle byla rozlitá krev. Ostrý pach krve ke mně dorazil okamžitě a ruce se jí třásly, jak svírala střep.

„Omlouvám se, Maevio… Nechtěla jsem… Omlouvám se…“

Hlas měla nejistý a tichý.

„Neměla jsem tam být… Neměla jsem mluvit…“

Znovu zvedla střep ke své paži.

„Přestaň.“

Pomalu js