MAEVIA

Vedla jsem Torina horní chodbou Cove Hall, zatímco se pod námi rozléhaly zvuky vzdálených rozhovorů. Otevřenými kamennými oblouky pronikal mořský vítr a přinášel s sebou pach soli a mokrého dřeva z přístavních útesů.

Torin se držel těsně za mnou s ustaraným výrazem ve tváři.

„Maevio, nech toho,“ naléhal. „Honíš se za podezřeními bez jediného důkazu.“

Pokračovala jsem v chůzi a nezpomalila.