MAEVIA

Kráčela jsem kamennou chodbou Měsíční síně ozářenou pochodněmi a Torin šel několik kroků za mnou.

Společenské sídlo se tyčilo vysoko nad Zátokovou pevností, plné vznešených vlků, kteří se pod stříbrnými lucernami účastnili sezónních slavností a tichých námluv.

Sloužící z řad omeg okamžitě sklopili zrak, jakmile poznali Torina procházejícího síní. I tak nás však provázel šepot, protože jsem