VAŇA

Když jsem pod dočasným dohledem vyšla z předsunuté pevnosti, do tváře se mi opřel studený vítr. Vznešení vlci procházející okrskem ztišovali hlasy, sotva mě zahlédli, přesto jsem však pochytila dost šepotu, abych pochopila, že škoda už byla napáchána.

Pevněji jsem sevřela plášť a zamířila k opuštěné postranní uličce za hradbou pevnosti. Celé tělo mi plápolalo ponížením, protože Maevia všechno