MAEVIA

Seděla jsem v odjezdové dvoraně Měsíčního spáru s brašnou plnou archiválií na klíně, zatímco se stanicí rozléhalo vyzvánění ohlašující nástup. Brašnu plnily prastaré restaurátorské svitky, které měly podpořit mé krytí, kdyby se někdo vyptával, proč cestuji do Přístavního města sama.

„Měla bys to ještě otočit,“ naléhala Clara skrze očarovanou komunikační destičku, kterou jsem držela v dlani.