MAEVIA

Když ten modrooký muž vstoupil do mé komnaty, ani jsem se nepohnula; zraněné zápěstí mi spočívalo na přikrývce, zatímco měsíční léčitelé před ním uctivě skláněli hlavy.

Aniž pronesl jediné slovo, tiše opustili místnost a zavřeli za sebou dveře.

Náhlé ticho mě zneklidnilo víc než bolest v těle. Něco na něm působilo podivně způsobem, který jsem nedokázala vysvětlit, a každý instinkt ve mně v