MAEVIA

Vzdálené vytí se neslo zdmi pevnosti, hluboké a natolik ostré, až se zdálo, že se komnata kolem mě zmenšuje. Stála jsem jako přimrazená u okna a v hrudi se mi usazoval chladný neklid.

Lucianův výraz téměř okamžitě potemněl.

„To bude tvůj manžel,“ poznamenal tiše.

Otočila jsem se k němu. „Torin by vůbec neměl vědět, že tohle místo existuje.“

Lucian vykročil ke dveřím komnaty a dotkl se jedné