MAEVIA

Zvuk kroků se nad námi rozléhal ještě dlouho poté, co se stráže přestaly pohybovat. Zůstávala jsem přitisknutá ke zdi kobky a snažila se zpomalit dech.

Clara vedle mě vypadala vyčerpaně. I pouhé rovné sezení jí teď dělalo potíže.

„Nemůžeme tu zůstat,“ zašeptala jsem.

„Já vím,“ odpověděla slabě.

Tunel za námi zůstával zčásti ukrytý pod rozlámaným kamenem a starou hlínou. Pokud by ho stráže o