Když Valerie sešla zpátky dolů, tentokrát už s dlouhým županem přehozeným přes noční prádlo, její pohled padl na muže a děti, jak jedí u jídelního stolu.

Zarazila se na schodech a upřeně je pozorovala.

Srdce jí stále bilo nepříjemně rychle a hlavou se jí honila spousta nezodpovězených otázek.

„Už jste zpátky, krásná slečno.“ Byla to holčička, kdo k ní první vzhlédl. Oči se jí rozzářily, seskočila