„Tak ji pusť dál.“ Jakmile Vivian uslyšela Valeriino jméno, nesmírně se zaradovala. „Konečně je tu někdo, komu na mně opravdu záleží!“

Martha odešla a vzápětí se vrátila s Valerií, jež nasadila starostlivý výraz. „Teto... ach, teto! Jak se máš?“ Valerie k ní přispěchala, posadila se vedle ní a vrhla na ni ustaraný pohled.

„Nestojí to za nic,“ zavrtěla Vivian hlavou. „Není to snad zřejmé, Valerie?