Po nevlídném přijetí od Bartona Hughese Caspian tentokrát trvá na tom, že půjde první a na dveře zaklepe sám. Tedy až poté, co se u mě ujistí, že dům nemá zvonek. Je to skoro k smíchu, protože napoprvé byl tak nervózní, ale teď, když to bere jako „ochranu“ mé osoby a ne pouhé jednání s lidmi, je zničehonic sebevědomý a naprosto ochotný to udělat. Nebo spíš převážně ochotný. Pravou ruku po zaklepán