Vivian dorazí přesně na minutu, což je neklamné znamení, jak moc se sem těšila, protože jinak chodí pozdě ÚPLNĚ všude. Vrhne se na mě a sevře mě v objetí tak divokém, že málem ztratím rovnováhu.

„Ahoj, Cass!“ pozdraví mě se svým obvyklým nadšením. Pak se otočí ke Caspianovi a Zephovi a povytáhne obočí.

„Vy dva se objímáte?“ zeptá se a rozpřáhne ruce. Caspian bezděčně o půl kroku ucouvne a ona na n