Jak procházíme mezi stoly v kanceláři, sledují nás desítky očí. Neudržím se a odfrknu si pobavením.

„Ano, ta pizza je pro všechny!“ zavolám. V tu ránu se na nás policajti sesypou, seberou nám krabice z rukou a rozloží je po několika stolech. Rychle se najdou kelímky na pití a tichá, napjatá atmosféra stanice se rázem promění v cosi mnohem přátelštějšího. Rozhlížím se kolem, ale táta se nepřipojil.